Bezpečnost sukralózy

Přes mediální pranýřování tzv. éček, sladidel, aromat, konzervačních přísad a jiných pomocných látek v potravinách se opakovaně v praxi potvrzuje, že se v kategorii léků a doplňků stravy jen obtížně obejde­me bez akceptovatelné korekce chuti a garance 2-3leté fyzikální, chemické a mikrobiální stability a doby použitelnosti. Zvyšuje se tlak na přírodnost těchto pomocných látek a složek. V popředí odbor­ných i laických diskusí obvykle figurují sladidla.

Farmakokinetika

Sukralóza (trichlorogalaktosukróza) je disacharid, nekalorické sladidlo připravené z přírodní sukrózy, které spíše řadíme k méně intenzivním sladidlům, jako jsou například fruktóza a laktitol. Sukralóza (SK) nebývá v porovnání s intenzivními umělými sladidly (acesulfam-K, neohesperidin, saccharin aj.) ve vyšších koncentracích hořká. Obsah SK v potravinách a nápojích se pohybuje v inter­valu 10-3 000 mg/kg potraviny nebo nápoje a plně koresponduje s jejími evropskými li­mity. SK je chemicky víceméně stabilní, a to v podmínkách trávicího traktu, ale také v po­travinách a nápojích. Tuto skutečnost po­tvrzují farmakokineticky a stabilitně zaměře­né experimenty.

Například byla sledována chemická stabili­ta SK v mléce po dobu 28 dnů a při teplotních režimech 5, 30 a 45 °C. Po celou dobu stabilitní studie nebyly pozorovány žádné rozklad­né produkty. Relativně vysoká chemická sta­bilita má řadu praktických aspektů, jak pro bezpečnost a riziko případných nežádoucích účinků, tak pro predikci jejího metabolismu a kinetiky v organismu. Bylo potvrzeno, že podstatná část SK je v nezměněné chemické podobě vyloučena močí, a závislost mezi koncentraci SK v moči (obvykle se koncent­race pohybuje 25-500 mg/l moči) a alimen­tárně přijatým množstvím SK má lineární průběh. Farmakokinetické parametry SK by­ly sledovány u zdravých dospělých mužů. Po perorálním podání SK (v dávce 1 mg/kg po­traviny), značené radioaktivním izotopem bylo zjištěno, že průměrně bylo během 5 dnů asi 14,5 % SK vyloučeno močí a asi 78,3 % SK bylo vyloučeno stolicí. Maximální koncentra­ce v plazmě byla zjištěna 2 hodiny po podání, plazmatické koncentrace byly ustáleny po 18,8 hod. a poločas rozpadu byl 13 hodin.

Důležité farmakokinetické zkušenosti do­plňují další preklinické studie. Myším intravenózně podaná dávka 20 mg SK /kg tělesné hmotnosti byla během 5 dnů z 80 % vylouče­ná močí. Při perorálním podání dávky 100, 1 500 a 3 000 mg SK /kg tělesné hmotnosti bylo během 5 dnů vyloučeno 23 %, 15 % a 16 % močí. Z porovnání výsledků intravenózního a perorálního podání je patrné, že při perorálním podání SK je do organismu vstřebáno pouze 20-30 % podané dávky, bio­logická dostupnost SK je tedy relativně nízká. V této studii bylo prokázáno, že z 80-90 % je SK močí a stolicí vyloučena v chemicky ne­změněné podobě. V moči byly analyticky identifikovány minoritní obsahy pouze dvou metabolitů. Obdobný průběh kinetických pa­rametrů byl stanoven u experimentálního modelu králíků, kde perorálně podaná dávka 10 mg SK /kg tělesné hmotnosti byla během 5 dnů z 22 % vyloučena močí a z 55 % vylou­čena stolicí. Převážně byla SK vyloučena v chemicky nezměněné podobě, v moči byl analyticky identifikován pouze 7% obsah metabolitů SK.

Biologická účinnost

Poměrně zajímavé je sledování vlivu SK na intraorální acidogenní plak (souvislost se zubním kazem a záněty dásní). Experimentálně byl tento vliv sledován na souboru 12 dobro­volníků s identifikovaným acidogenním úst­ním plakem prostřednictvím pití horké kávy slazené sukrózou nebo sukralózou nebo smě­sí sukrózy a maltodextrinu nebo směsí sukrózy, dextrózy a maltodextrinu a kontrolní sku­pina pila neslazenou kávu. Studie zjistila, že sukralóza není acidogenním sladidlem, a na­opak může potenciálně acidogenní plak re­dukovat. Toto je nutné považovat za silně pozitivní trend související s častou aplikací SK ve žvýkacích tabletách, žvýkačkách a ná­pojích pro děti a dospělé.

Z dalších potenciálních biologických akti­vit SK byl sledován její vliv na homeostázu glukózy v krvi. Multicentrická, dvojitě zasle­pená, placebem kontrolovaná, randomizovaná klinická studie sledovala u 128 pacientů (věk 31-70 let) s diabetem 2. typu vliv denní dávky 667 mg enkapsulované sukralózy po­dávané po dobu 13 týdnů na koncentraci glykovaného hemoglobinu, plazmatickou koncentraci glukózy, koncentraci C-proteinu a na homeostázu glukózy v krvi. Studie pro­kázala, že podávaná dávka SK nemá signifi­kantní vliv ani na jeden ze sledovaných para­metrů a je stejně dobře tolerována jako place­bo. Neméně důležité je experimentální zjiště­ní, že SK není fermentovatelná střevní bakte­riální mikroflórou, tj. její alimentární příjem nezvyšuje riziko nadýmání a vyšší plynatosti. Dále bylo potvrzeno, že SK se prokazatelně vstřebává v tlustém střevě. Také bylo prokázá­no, že SK nemá u zdravých osob vliv na fyzi­ologické vyprazdňování žaludku a nestimuluje sekreci inzulínu.

Bezpečnost

Toxicita SK byla sledována v akutních a subchronických toxikologických studiích.

Denní dávky 750, 1 500 a 3 000 mg/kg tělesné hmotnosti byly perorálně podávány po dobu 26 týdnů potkanům bez výskytu vedlejších nežádoucích účinků. Denní dávky 90, 300, 900 mg/kg tělesné hmotnosti byly perorálně podávány po dobu 12 měsíců psům bez vý­skytu nežádoucích účinků. Mezi významné preklinické studie řadíme také experiment, kde myším během 8-12 dnů po porodu bylo perorálně podáváno 5-125 mg SK /kg tělesné hmotnosti. Studie potvrdila, že SK nemá neurotoxické účinky. Klinické experimenty ne­potvrdily potenciální kauzální souvislost me­zi alimentárním příjmem SK a výskytem migrenózních bolestí hlavy. Také další souhrnné práce, popisující klinické zkušenosti s dlou­hodobou konzumací SK ve stravě, průkazně potvrzují absenci vedlejších nežádoucích účinků, a že dlouhodobá konzumace SK v povolených evropských limitních dávkách je pro děti, dospělé a pro osoby vyžadující dietu s redukovaným alimentárním příjmem glukózy zcela bezpečná.

Mgr. Tomáš Volný