Bezpečnost a účinnost hlívy

Užívání sušené plodnice hlívy ústřičné je v populaci velmi rozšířené. Popularita hlívy ne zcela koresponduje s množstvím klinických zkušeností, odborných referencí, ty zde v mnoha souvislostech zcela chybí, v některých jsou dostupné pouze v omezeném rozsahu. Přesto je suplementace hlívy zajímavým a pravděpodobně racionálním tématem.       

K nejsledovanějším a k nejčastěji zmiňovaným přírodním látkám hlívy patří glukany. Glukanové struktury mají specifické znaky korespondující s konkrétním typem přírodního zdroje a jsou příčinou variability imunomodulační a jiné biologické účinnosti. Glukanové struktury hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus) mají poměrně složitou makromolekulární polymerní povahu, mimo chitin, chitosan aj. látky obsahují minoritní ve vodě rozpustnou frakci s D-glukózou, D-manózou, D-galaktózou a proteiny, kde proteiny jsou na polysacharidy vázány prostřednictvím amidových a hydroxylových skupin. Příkladem takové glykoproteinové struktury typické pro hlívu jsou vazby malých proteinů hydrophobinů na alfa-(1-4) řetězenou glukózu. Vedle glukózy jsou pravděpodobně nejvíce zastoupenými sacharidy trehalóza a cukerný alkohol mannitol, obsah jednoduchých sacharidů může být do značné míry ovlivněn aktivitou řady enzymů, které jsou přirozeně přítomné v plodnicích hlívy (trehalóze fosforylázou, mannitol-1-fosfát dehydrogenázou aj.).  Přirozený obsah enzymů v hlívě je v mnoha souvislostech významný, může mít vliv na stabilitu sušené biomasy, obsah a antioxidační kapacitu separovaných glukanů, na imunomodulační aktivity. Jiné enzymy (například pleurotolysin) mají experimentálně prokázanou cytolytickou aktivitu (v in vitro experimentech způsobil rozpad savčích erytrocytů) a mohou být zdrojem potenciálních nežádoucích účinků. Celkový obsah proteinů v sušené plodnici hlívy je relativně vysoký (100 g sušené plodnice obsahuje 17-20 g proteinů), proteiny hlívy jsou z 67-68 % stravitelné a jsou nutričně významné. Téměř ze 40 % jsou tvořeny třemi aminokyselinami: alaninem, glutamovou kyselinou a ornithinem. Biomasa hlívy však obsahuje další identifikované neproteinové aminokyseliny: gamma-aminobutyrovou kyselinu, saccharopin, alpha-aminoadipovou kyselinu, ethanolamin, cystathionin a N-(gamma-glutamyl)ethanolamin. Hlíva při biotechnologické kultivaci produkuje poměrně značné množství tzv. ve vodě rozpustných exopolysacharidů, které jsou tvořeny glukózou (asi z 95,5-87,7 %), galaktózou (0,1-4,9 %), mannózou (0,1-3,1 %), xylózou (1,3-2,5 %) a arabinózou (1,8-3,2 %).  Z uvedeného je zřejmé, jak složité směsi a komplexy látek jsou v plodnici hlívy obsaženy a jak obtížná je otázka její chemické standardizace. Je také patrné, že imunomodulační aktivita ne zcela hydrolyzovaných glukanových komplexů v biomase hlívy je odlišná od aktivity fragmentů těchto struktur, které jsou často nepřesně označovány jako beta-glukany. K nejlépe popsané biologické aktivitě biomasy hlívy patří vliv na metabolismus cholesterolu. Více než 18 preklinických studií provedených na hypercholesterolemických potkaních a myších modelech poměrně jednoznačně popisuje snížení sérových a jaterních koncentrací cholesterolu, snížení hladin LDL- a VLDL-cholesterolu v krvi při perorálním podávání denní dávky okolo 0,5 g/kg tělesné hmotnosti. Autoři se vesměs shodují na mechanismu účinku sušené hlívy spočívajícím v omezení vstřebání cholesterolu a tuků z trávicího traktu a ve stimulaci vylučování žlučových kyselin a jejich metabolitů stolicí. U diabetických zvířecích modelů byl dokonce pozorován příznivý modulační vliv výše uvedených dávek na hladiny glukózy v krvi. Počet klinických zkušeností s hypocholesterolemickou aktivitou sušené plodnice hlívy je však velmi omezený. V podstatě lze uvést dva klinické experimenty s nepříliš vysokou výpovědní hodnotou. V obou placebem kontrolovaných klinických studiích autoři na malých souborech dyslipidemických a nebo diabetických pacientů prokázali po měsíčním podávání gramových dávek sušené plodnice hlívy signifikantní snížení hladin celkového cholesterolu a triglyceridů v krvi. U diabetických pacientů bylo také pozorováno signifikantní snížení krevních hladin glukózy a byl zde sledován potenciální hepatotoxický a nefrotoxický účinek hlívy. Výsledky nepotvrdily žádný toxický nebo negativní vliv vysokých, gramových dávek sušené hlívy na játra a ledviny.  Paradoxně nejčastěji komunikovaná imunomodulační aktivita sušené hlívy je experimentálně popsána velmi omezeně. Většina preklinických a klinických studií popisuje imunomodulační účinky špatně definovaných glukanových kompozitů izolovaných z plodnice hlívy, ne sušené plodnice hlívy. Byl popsán gastroprotektivní, antacidní a chelatační účinek 3gramové denní dávky (po 15 minutách došlo ke změně pH v žaludku z 1,62 na 2,64) sušené hlívy. Někdy je sušená hlíva považována za významný zdroj selenu. Dle dostupné reference byl v plodnicích kultivovaných hub Agaricus bisporus, Lentinus edodes, Pleurotus ostreatus analyticky stanoven průměrný obsah elementárního selenu asi 3,2 mg/kg (tj. asi 9,6 µg selenu/3 g sušené hlívy).

Mgr. Tomáš Volný